RoMa Craft

Vždyť pokud má člověk cokoli ocenit, musí znát alespoň základy tématu. Jestli se má se zájmem začíst do příběhu jedné z mnoha doutníkových značek, měl by doutníky kouřit. Měl by snad být dokonce i doutníkový blázen, geek, afficionado, passionado, Brother (Sister) of the Leaf nebo jakkoli si říkají opravdoví nadšenci pro premium longfillery.

Takže kolik ze čtenářů časopisu Warehouse #1 kouří doutníky? A jestli se nějací najdou, kolik z nich kouří i jiné doutníky než ty, se kterými se mnozí jen předvádějí před ostatními? Kolik z nich bere doutníky vážně a jsou pro ně velkým životním hobby? 

Dobře, asi to bude pouze několik čtenářů, když budu optimistou. Ale říká se, že je lépe zapálit malou svíčku než naříkat nad tím, jaká je tma. Nemohu se této situaci na české doutníkové scéně divit. Já sám jsem učebnicový příklad někoho, kdo 20 let vydržel čudit, co mu přišlo pod ruku a nikdy ani nepomyslet na to, že existuje víc než tři až pět značek, jejichž názvy se „nadrtil“.  

Před mojí první cestou do Nikaraguy, v současnosti nejžhavější destinací výroby doutníků, jsem opravdu nic nevěděl a ani netušil, jak barvitý a komplexní je svět výroby těchto tradičních řemeslných skvostů. Připomíná mi to úžasnou větu ze Švejka, že uvnitř zeměkoule je další zeměkoule, která je větší než ta, která ji obklopuje. Neměl jsem ani ponětí, kolik skvělých doutníkových značek existuje ve vyspělých trzích a v jak legračním doutníkovém skanzenu stále žijeme stran mizerné nabídky a pražádné poptávky. Donedávna to vypadalo, že na světě existují snad jen doutníky z Ostrova svobody. Tato situace se naštěstí díky několika nadšeným dovozcům rychle mění a zlepšuje. 

Jak se stát výrobcem doutníků?

Přistupme k lekci číslo 1. Jsou čtyři základní varianty, jak se stát výrobcem doutníků nebo majitelem značky. V podstatě lze následující část považovat za návod, jak to dokázat. Každá z variant má své nesporné výhody, ale jak to v životě chodí, má i svá úskalí. Na tomto půdorysu se pokusím vysvětlit unikátnost a úspěch žhavé značky RoMa Craft. Následující popis variant je inspirován rozhovorem se Skipem Martinem a Mikem Rosalesem při jejich zářijové návštěvě Prahy.

Varianta 1 – nejsložitější způsob – 100% vertikalita aneb udělej si všechno sám

Pořiďte si tabákovou farmu, nejlépe několik „fincas“ v různých regionech. Abyste mohli „blendovat“, mějte svoje curing barns – stodoly, kde budete sušit čerstvou úrodu; fabriku, kde se bude tabák fermentovat, třídit, sušit, skladovat a balit doutníky do krabic, vyrobených ideálně ve vlastní truhlárně. Když vše korunujete vlastní prodejní organizací po celém světě a v neposlední řadě skvělými konzistentními výrobky, které spotřebitelé milují – dokázali jste to!!!

Nevýhody – je potřeba spotřebovat veškerý vypěstovaný tabák do vlastní produkce. To znamená, že s ohledem na přirozeně různou kvalitu úrody budete mít vedle špičkových tabáků i ty průměrné a budete muset mít nejen super premium řady, ale i řady nebo značky „konzumní“.

Výhody – když už to dokážete, budete mít absolutní kontrolu nad veškerými kroky a výsledky výroby. Náklady – protože nic nekupujete od druhých, budou při dostatečně velké produkci nízké. Buď budete prodávat za nízkou cenu, nebo hodně vydělávat. 

Můžete vyrábět buď pouze své značky, nebo jen pro ostatní majitele značek, anebo něco mezi.

Varianta 2 – také dost složitý způsob: Mám fabriku, ale nepěstuji tabák 

Pokud chcete sami vyrábět, můžete začít jen s několika baliči. Můžete jim dobře platit a najmout si ty nejzkušenější. Budete mít pod kontrolou kvalitu výroby, náklady i množství, které chcete pustit na trh. Budete nakupovat tabák od farmářů nebo na mezinárodních burzách. Časem a zkušenostmi se propracujete k nákupu vzácných kvalitních tabáků. Nebo lze kupovat jen průměrný tabák, hezky to zabalit a tvářit se, že to je to nejlepší možné.

Nevýhody – všechny, které jsou spojené s tím, že nepěstujete tabák. Občas není dobrý tabák na trhu z důvodu špatné úrody, někdy na vás nezbyde, protože vás někdo větší přeplatil a vykoupil vše dříve. Budete mít vyšší vstupní náklady na pořízení suroviny. To není problém, pokud chcete prodávat dražší doutníky. Pokud ale chcete prodávat za konkurenceschopnou cenu v populární cenové hladině, budete muset někdy ušetřit. 

Výhody – koupíte si jen tolik tabáku a v takové kvalitě, jakou potřebujete. Nejste rukojmím své vlastní zemědělské produkce. Můžete experimentovat s různými tabáky v kombinacích, jaké před vámi nikdo nezkusil. 

Můžete vyrábět pouze svoje značky, nebo jen pro ostatní majitele značek, anebo něco mezi.

Varianta 3 – jednodušší způsob, který má svá ALE

Pravděpodobně velmi milujete doutníky. Pojmete myšlenku, že vaše láska k tomuto oboru – stále jste spotřebitel – vás kvalifikuje k tomu stát se profíkem. Potom už jen stačí oslovit někoho z první nebo druhé skupiny výrobců. Domluvíte si u nich schůzku, dojednáte podmínky a pak už začnete ochutnávat a ochutnávat, až se doberete k tomu „svému“ blendu. Vymyslíte si jméno značky, logo, grafiku prstýnku a krabice, příběh (ten je obzvláště důležitý) a pak začnete prodávat. Pokud budete jeden z těch několika mála šťastných, kterým se zadaří, pak vás čeká spousta práce a radosti. Zisk je otázkou – zas tak skvělý business to není. Pokud se nezadaří – máte alespoň co kouřit do konce života. To není tak velký problém a risk.

Je mnoho opravdu úspěšných majitelů značek, kteří nevlastní fabriku, ale násobně více je těch, kdo to zkusili, ale nevyšlo to.

Nevýhody – váš doutníkový business je zcela pod kontrolou druhých. Na počátku můžete dostat skvělé vzorky, ale to, co dostanete, až dopředu zaplatíte, může být zcela jiné. Je to business a zaplatíte za výrobek relativně hodně, pokud si nekoupíte milion kusů.

Výhody – malé vstupní náklady, možnost do určité míry ovlivnit výsledný produkt. Radost, že patříte mezi Ty, kteří to zvládli.

Varianta 4 – nejjednodušší způsob

Nechte ostatní pěstovat tabák, postavit fabriky a etablovat značky po celém světě. Pak s revoluční partou farmy zaberte, majitele fabrik zavřete, vyžeňte do exilu nebo nejlépe rovnou sprovoďte ze světa. Až to všechno ukradnete, tak jen pár desetiletí počkejte. Spolehněte se na krátkou paměť jedněch a na závist a nepřejícnost ostatních. Ti první zapomenou, že jste všechno sebrali původním majitelům – Ti druzí budou mít radost, že Ti kapitalisté dostali, co zasloužili. Historie prý zná jen vítěze.

Nevýhody – až se to otočí, tak budete čelit nekončícím soudním sporům s původními majiteli. Pokud máte trochu svědomí – peníze takto získané vás nebudou těšit. 

Výhody – vyděláte pohádkové bohatství a budete se tvářit, že jste to všechno založili sami. Dost lidí vám to bude věřit a tleskat vám.

Příběh značky RoMa Craft

K pochopení, co znamená úspěch značky RoMa Craft, nutně potřebujeme chápat kontext trhu v USA. Trh premium doutníků v USA je největším na světě a „spotřebuje“ 80 % celosvětové produkce. Celkový počet longfillerů, které se prodají v USA za rok, je přibližně 350 milionů kusů. Tento trh a jeho spotřebitelé jsou také nejpoučenější, vyžadují obrovskou nabídku doutníků s ohledem na zemi původu, sílu, komplexitu, velikosti a tvary. Na trhu panuje veliká konkurence, která spotřebitelům umožňuje užívat si jejich oblíbených značek za skvělou cenu a zároveň ve vynikající kvalitě. Říká se, že žijeme ve zlatém období doutníkového průmyslu. Na trhu působí desítky společností, které nabízejí kuřákům stovky značek, tisíce variant velikostí a blendů. Do této situace brutálně zasahuje FDA (Food and Drug Administration), vládní agentura, která omezuje tento tradiční průmysl měrou srovnatelnou s časy alkoholové prohibice.

V roce 2012 – tedy před pouhými pěti lety – oznámili dva přátelé Skip Martin a Mike Rosales vytvoření společnosti RoMa Craft Tobac. Přinesli na trh doutníky se specifickou filozofií a estetikou, které cílí na velmi úzkou skupinu spotřebitelů. Tou skupinou jsou kuřáci, kteří preferují robustní chuťový profil a sílu. To se může zdát samozřejmé, ale opak je pravdou. Největší popularitu mají v USA doutníky lehké a slabé. Nejprodávanější značkou jsou lehké honduraské doutníky Baccarat, vyráběné společností Davidoff. Těch se v ceně kolem 5 dolarů za kus prodají desítky milionů. Přesný opak toho, co vyžadují doutníkoví fanatici.

Skip Martin, který na počátku 90. let sloužil na jaderné ponorce a poté se profesně prosadil ve společnosti Dell, není v doutníkovém oboru žádným nováčkem. V první dekádě našeho tisíciletí měl obchod s doutníky. Jeho specialitou byly cesty do Nikaraguy, kde v různých fabrikách nakupoval tzv. prototypy (testovací blendy) a nevyzvednuté doutníky zkrachovalých výrobců. Levně nakoupil a s rozumným ziskem prodal často fantastickou kvalitu. V té době se naučil využívat sociální sítě pro kontakt s kamarády – geeky – a prodával jim doutníky bez prstýnku on-line. Chuť a aroma – to bylo jediné, na čem záleželo. V rámci své sociální bubliny byl schopen prodat tisíce doutníků během několika hodin. Kariéra maloobchodníka byla nešťastně (??) ukončena řáděním hurikánu Ike 13. září 2008. Živel srovnal se zemí Skipův Cigar Shop v Galwestonu ve státě Texas. Za čtyři roky se Skip po vzoru hurikánu Ike vrhl mezi etablované výrobce a začaly se dít věci!

Mike Rosales, se kterým se Skip znal z doutníkové scény, vyráběl a prodával svoji značku v Kostarice. Dohodli se, že spojí síly a vytvoří RoMa Craft Tobac, doutníkovou společnost. Nejdříve si nechávali doutníky vyrábět, ale zanedlouho se dohodli, že pokud svůj sen chtějí opravdu prosadit, musí vlastnit svoji fabriku. Domluvili se se zkušeným blenderem Estebanem Dislou, že v Estelí vytvoří butikovou výrobnu, kterou pojmenovali Nica Sueňo (Nikaragujský sen).  Filozofií značky je vyrábět dokonalé hutné doutníky. Ty chutnají malé, ale vlivné skupině konzumentů, kteří odrostli lehkým doutníkům a kteří sledují jen chuť a aroma. To vše ideálně zbavené marketingového balastu. Původně neměly mít doutníky RoMa Craft tradiční prstýnky – tzv. bandy ani názvy. Měly se zkrátka vždy jmenovat technickým kódem, například ZX 1590. Tento radikální nápad ale společnost musela opustit kvůli žádostem maloobchodníků, pro které je doutník bez názvu a čárového kódu prakticky neprodejný. Začaly tedy vznikat první minimalistické krabice s doutníky prazvláštních názvů.  Některé odkazují k počátkům lidské civilizace jako třeba – Cromagnon, Acquitaine nebo Neanderthal. Další značka kritizuje současné křížové tažení proti premiovým doutníkům s odkazem na protialkoholové třeštění v podobě prohibičních snah. Toto hnutí se nazývalo Temperance Movement. Jako protest proti současným podobným snahám se další řada doutníků jmenuje Intemperace. Využívá původní logo hnutí Temperance. 

Jediná zcela exportní značka, která je dostupná pouze v Německu a brzy i v České republice, se jmenuje WunderLust. 

Styl doutníků RoMa Craft je vhodný pro zkušené a lehce otrlé kuřáky. Doutníky nejsou prvoplánově a brutálně nikotinově silné. Jsou chuťově výrazné díky velmi dlouhé fermentaci listů z vrcholných částí rostliny – tzv. high primingů. To zaručuje vysoký podíl všech chuťových komponentů pro mimořádné doutníky. Skip, Mike a Esteban nakupují tabák z mnoha zemí světa. Dovážejí ho z destinací, jako jsou Indonésie, Kamerun, Brazíle, Ekvador, Dominikánská republika, USA nebo tři regiony Nikaraguy – z Estelí, Condegy a Puebla Nueva. 

Vzácné tabáky ve vysoké kvalitě jsou k dispozici jen v omezeném množství. Kolik se nakoupí tabáku, tolik se vyrobí doutníků a pak zkrátka další nejsou. Přístup, který nenajdete u každého. RoMa Craft vyrábí a chce i nadále produkovat pouze 1,2 milionu doutníků ročně. To je s ohledem na celkový trh jen malý fragment. Doutníky jsou dostupné pouze v 300 obchodech v USA (z celkových cca 4 000), v několika místech v Německu a v Praze. To vše Skip a Mike dokázali vybudovat bez obchodního týmu a marketingu v konvenční podobě. Kvalita a revoluční chuť doutníků, šuškanda na sociálních sítích, reputace mezi doutníkovými žurnalisty, blogery a kuřáky – to jsou základní kameny jejich úspěchu. 

Za necelých pět let Skip a Mike dokázali to, co se již dlouho nikomu nepodařilo. Značka RoMa Craft se stala opravdovým fenoménem mezi hardcorovými milovníky doutníků.